V LÁZNI LÁSKY 2018

Dnes cítím tolik lásky v sobě, až se jí zalykám a říkám jí: děkuju, ale dost, to je až moc… takhle stačí, děkuju, děkuju… Bože, je to nádhera! Tolik lásky jenom pro mě??? Není to sobecké? :-))) S kým to vlastně mluvím? Se svým srdcem? Se svou duší? Co si počít s takovou dávkou lásky, kam s ní? Jen být. No jasně… tak jo, tak jo…. nádech a výdech, nádech a výdech… co jsem to dnes chtěla dělat? :-) Bože!!! Znáte tenhle stav?

Dnes je tak nádherný den! Tak nádherný čas! (A to je leden, jak je to možné? Hahaha :-) ) Naše dcera, která mívá velký problém se vstáváním, dnes ráno vstala do školy (po prázdninách!) neuvěřitelnou rychlostí - když jsem přišla k její posteli, abych ji vzbudila, už tam nebyla! Říkám si: Kam tam potvora zase zalezla (má totiž dost svérázný smysl pro humor a mohla se mezitím schovat například do mé postele nebo pod ní a usnout :-) ), ale ona se právě vracela z koupelny (oblečená!), kde si čistila zuby. Nevěřila jsem. Měla jsem pocit, že se mi to zdá nebo že tam prostě přece nemůže stát - hlava to nedokázala hned vyhodnotit. Vzpomněla jsem si v nadsázce, že Petra Nel říkala na přednášce o roce 2018 přesně tohle: Zvyšují se vibrace. Budete mít často pocit, že se vám to snad zdá, že to snad ani není možné. V dobrém i ve zlém. A ono ano - dějí se mi takové věci už od prosince, tedy ještě předtím než to říkala - je to jako, když se matrix náhle protrhne do pohádky.

Zpátky k dnešku!

Ráno jsme si dali s manželem báječnou snídani a pak jsem viděla jeho nový film ve střížně. A překvapilo mě, jak moc je o lásce, o tom, že když láska mezi dvěma lidmi vzplane, je to nejhybnější síla osudu. Myslela jsem si, že to bude spíš o městských lidech, kteří žijou cool a singl a zároveň o chlapech - hovadech ze vsi. A ono ne! Dojalo mě to. (A pobavilo mě, že mi blesklo hlavou: No tak to už jsi stará bába, když tě to dojímá :-))) hahaha.) Dojalo mě, že můj muž napsal a natočil film o lásce. Cestou domů mi kamarád poděkoval za loňskou pomoc, kdy měl těžké životní období a telefonáty se mnou mu pomáhaly jím lépe projít. I z něj mám radost, zraje jako víno! A nabídl mi za to i po tak dlouhé době odměnu, což se mi v době povánoční náramně hodí. Děkuju!

Pak přestal déšť a vyšlo slunce a já se tu chystám na páteční rituál - spojení s energiemi roku 2018. Ještě vůbec nevím, zda někdo dorazí, je to hodně narychlo - už pozítří. Ale je to pro mě důležité si tím projít i sama a vím, že kdo má přijít, prostě přijde a hotovo. A jak se připravuji, nepřestává mě udivovat, jak jsou ty mnou zatím zvolna zkoumané energie 2018 lehké, vzdušné, jemné, laskavé - totiž ženské a přitom tak jednoduché! Prostě jsou tady a objímají mě svou laskavou náručí. Podle astrologů nám nově vládne Venuše a to je jako… jak to vůbec vyjádřit?… jako LÁZEŇ LÁSKY. Stále si opakuju: je to takhle jednoduché? Je to vůbec možné? :-) Napadne mě, že je mi možná tak krásně i proto, že vánoce jsem strávila v klidu a radosti, protože jsem se rozhodla dělat jen to, co chci a co mě baví - sama i s rodinou a přáteli - a neklást na sebe žádné vyšší nároky a klidně i spát a spát a koukat na filmy - tolik jsem si odpočinula!

Zpátky k dnešku!

Vždycky, když mám méně klientů - o prázdninách, po vánocích a podobně - cítím, že jsem tím testována, jestli u své průvodcovsko-terapeuticko-spirituální praxe vydržím. Jestli z finančních důvodů neuhnu jinam. Dříve jsem s prázdnou peněženkou panikařila, ale už jsem se naučila, že strach je naprosto k ničemu a zůstávám v klidu. Miluju svou práci a vidím v ní hluboký smysl - a to je největší odměna. Učím se svou praxi budovat čistě - v mém oboru je to nanejvýš důležité. Nedělat nic pro peníze, ale zůstat jim otevřená. Na penězích se hodně učím. Někdy je jich dost a někdy málo, učím se na ně neklást takový důraz, kupuji si méně věcí a zároveň jsem otevřená jejich přílivu. Pravda je, že peníze ke mně čím dál častěji přicházejí z nečekaných zdrojů, jako nečekané dárky od prozřetelnosti. A vnímám jasně tuto souvislost: Čím víc dávám (ale nerozdávám se) - tím víc dostávám.

Není to legrační? Právě dnešní den bych dříve vnímala i takto: Celý dopoledne hnusně pršelo. Na Hlávkově mostě je chodník plný bláta - to to nemůžou spravit? V pračce je prádlo od včerejška. V kavárně jim ráno nefungoval kávovar. Ve studiu, kde stříhá můj manžel svůj film, je i firma, která podle plakátků pracuje pro ANO a prezidentskou kancelář. Je to hrůza vařit a nosit dítěti každý den do školy obědy, když má specifický systém stravování. Mám skoro prázdno v peněžence, to mám jít někam makat jako robot nebo co? A co ty volby příští týden - ó hrůzo. Atd. atd. :-)))))))

Ale žádná z těhle myšlenek ke mě nemůže. Je mi blaze a vím, že jsem v bezpečí. Proč tenhle text vlastně píšu? Chci v něm oslavit to, jak je krásné vnímat svět z čistého srdce. Jak krásné je dovolit si tu jednoduchost! "Jsem tady a miluji. Učím se lásce a učím lásce i druhé lidi. Tím, že je nesoudím. Že je miluji.” A dnes to cítím tak intenzivně: "Jsme láska!" Je tohle sdělitelné? Věřím, že čím dál víc. Vzpomeňte si na dobu, kdy byl internet zavalen ezoterickými citáty o lásce. Vadily mi, přišly mi povrchní. Než jsem ucítila, o čem jsou. Ale i pak mi vadilo, že jsou moc jednoduché, jak z nějaké medové ezopohádky a netvůrčí, bez humoru. Než jsem ucítila, že láska jako stav je slovy těžko sdělitelná proto, že je ve své nejhlubší podstatě (až nudně :-)) jednoduchá. Že přívlastky jsou k ničemu a snažit se popsat tenhle stav… to je jednodušší pohlédnout si navzájem do očí. Proto jsou dnes sociální sítě plné srdíček (místo citátů) a já je tak ráda je používám. Proto poslední dobou potkávám tolik lidí, kterým když pohlédnu do očí, je to jako když nás spojí elektrický proud. Lásky je v nás čím dál víc. A je vědomá. Víc a víc. A to cítím teď na roce 2018 jako to pro nás nejúžasnější a nejdůležitější (s takovým tím dodatkem: a't se bude dít cokoliv).

Zpátky k dnešku

Venku za okny právě začala vichřice. Ale s láskou ani nehnula :-). Vůbec. Jen mě aktivizuje: Je potřeba něco udělat? Jsou všichni mí blízcí v bezpečí? Je to jen vichřice. Ať je milosrdná!

V lásce - prototypu 2018 :-)))

Petra