"MŮJ ROK 2018”. JSEM ZODPOVĚDNÁ

Včera večer jsem si postavila konstelaci na téma “Můj rok 2018”. A bylo to teda hodně drsné. Píšu to sem, protože mě to nakoplo jak elektrošok a třeba vám to k něčemu bude.

Jako první se v souvislosti s rokem 2018 objevilo téma lásky, o kterém jsem psala včera. Ale tentokrát v jiných souvislostech. Můj rok 2018 měl ve svém počátku potřebu zvracet. Vyvrátit zbytky po dobrém jídle. Proč? Okamžitě se v systému objevily mé uskutečněné, ale celkově nedokončené nápřahy, ochutnávky a vize z loňského roku spojené s potřebou hluboké lásky ve vztahu, spojení se s tou nejjemnější kvalitou ženství a také s touhou po sexu na posvátné, tantrické bázi. Byly to vloni nádherné vhledy a stavy a já jsem vděčná, že jsem mohla vůbec zjistit a vnímat, že je něco takového existuje. Nejvíc si cením poznání že splynutí ženské a mužské duše v páru je opravdu možné.

Jenomže v konstelaci se to objevilo v přísném kontexu mementa! Víš, jak to je a nežiješ to, spíš na vavřínech pohodlnosti! Myslíš si, že to nějak zařídíš a že to umíš vykomunikovat a vést, ale realita je mnohem hlouběji! Máš zodpovědnost za svou cestu a vede dál a dál! Teď odpočíváš, ok, ale řeka času se valí dál! Rok 2018 se mi jevil jako velmi přísný v tomto směru a neustále očima torpédoval můj vztah, jakoby ho smažil v ohni poznání.

Uf. Vědomí, že můj/náš vztah je takto veden/smažen už deset let a stále existuje a vyvíjí se, mě těší, je to jeho smysl. Ale ta intenzita toho, co jsem ucítila, na jakou úroveň se vztahy v roce 2018 opět umějí/mohou/budou muset posunout, mě zaskočila. Nádherou prožitků a propojení, ale především náročností cesty k nim. Přece jen rok je velmi dlouhá doba a to má holt v konstelaci obrovskou sílu.

Další téma: seberealizace. A opět velmi přísný vhled! Některé zamýšlené projekty mi oznámily, že jsou dávno potracené. Měly se stát, když přišly! Je to přece jasné jako facka! Měla jsem je realizovat tehdy, teď už vůbec nevědí, že existují. A že s nimi ve své hlavě počítám a říkám si, že až se stanou, tak se stanou… to už dnes nic neznamená! To není "zodpovědné Tady a teď"! A zase to slovo. Mám “zodpovědnost" za to, kdo jsem a proč dělám to, co dělám tady a teď. A za svou vůli a za co nejvyšší míru soustředění se. Je třeba se plně soustředit a nenechat se rozptylovat, protože když chci jet ve svém "voze" a nepojedu na plné motory, nemusím dojet. Vyjevila se mi černá Luna ve střelci, která nás k zodpovědnosti za naše nasměrování a konání bude nabádat až do listopadu tohoto roku.

Další uf. Život je plný konstrastů. Po vánočním odpočinku a stavu nekonečné lásky přijdou tyhle herdy na solar. A nakoply mě neuvěřitelně!!! Díky za tuhle konstelaci, ze které se pořád ještě vzpamatovávám. Nahodila mi motory na nebývalý výkon a připravila mě na to, co mě čeká. Doporučuju vám taky takovouhle “invetůrku” :-)

A nakonec humor - ráno jsem vezla děti do školy autem a sedla jsem si omylem na místo spolujezdce, místo rovnou za volant. :-) A syn se zeptal: Mami? A kdo bude jako řídit?

Znáte tyhle situace, ne?

Ať se vám daří! <3

Petra